Asi tak před tydnim, po proití všech sirotčich cimer --- ano, tehdy jak sme sa chystali jit s děckami prat do jedne kaluže s bilu kavu při cestě --- jsem se zděsila nad stavem hader i butů. Jak byloch zaneprazdněno a konsternovano ani nězrobiloch fotodokumentacu, čehož do dněska lutuju.
To je ta uňiverzalni kaluž: na plavani, kupani i prani. Jak by se vum tu libilo prať svoje spoďary?
Trička a košule vypadaju, jak dyby se každe děcko snažil roztrhať krokodyl. A někerym galatam by ani něpomohlo zrobit z nich kraťasy. Buty su běžně oddělene od podražky a palce vykukuju na pozdrav. Sandalum, esli se temu da ešče tak praviť, zustala z podražky par cenťimetrova guma mezi prstami a patu.
Take a mnohem horší buty, jsou pokladany za jedny z nejlepších. Tyhle rozhodně nepatři do pola.
Jakože sandaly.
Ešče jak tu bylo Radka, snažila se zachraniť co se dalo a zasedla za mašinu. Ale tež furt cosi lamentovalo nad konďicu i oderem z galat i košul. |Ja však temu něrozumělo, bo ona je od Trutnova a mluvi jakymsi inym kmenovym jazykem.
Estli se vum zda, že ty gatě by mohly stať samy aji bez nositela, tak motě pravdu.
Jeji zachranne pokusy však něstačily, nic naplat zitra je třa isť nakupovať. Co sa něstihlo před Vanocami, musi sa stihnuť včil. No, ja, ale kupit hadry, buty a nove uňiformy dvaadvaceti děckum nebude take lacne, jak kupit každemu po zodovce. Tož sem vyštrachalo z meho africkeho sejfu (z pod matrace) milion šilingu, to jest asi 12000 Kč a dufalo, že pořidime děckum aspoň to nejnutnějši.
Děcka sme uvolnili z odpoledniho vyučovani, bo na tržnicu to mume 7 km. Ten samy diň, měly děcka v nohach už štreku do školy a ze školy, čili 4 km. Už cestu mi začli taktně naznačovať, že bych se ku nim na tržnici nemělo moc hlasiť. Bo jak prodejci uvidi moju bilu kožu, budu si mysleť, že joch přijechala na zlatym bravku....což je v muslimske oblasti opravdu neščastna kombinace.
Pomaly sem se vyrovnavalo s tym, že něuvidim nadšeni děcek z novych věci a hlavně tych vysněnych gumoků, a že misto teho budu muset dřepět v mistni putyce. Po 4 km chůze v tym děsnem hicu, mi to však, s vidinou vychlazeneho safari lageru, začlo cele připadať jako v celku dobry napad.
Naščesti sme na cestě nězabrydli dluho, bo nam přistavil naklaďak. Se značnymi obtižami netrenovaneho jedinca jsem se vyškrobala na korbu, a hle, synci z kabiny si rozmysleli, že bude lepši, jak s nimi budu sedět a vyklodať ve předku. Tož muselach zeslesť a lapnuť do kabiny.
Konečně sme dorazili na tržnicu v Mswiswi a jo se ešče raz pytam patrona Josepha esli mě, kuněc kunců, nezeberu sebu. Ale un mi jen suše pravi, že bychom utratili raz tak tolik. Tož vysolim pynize a idu se skryť do mistni hospody.
Fotit mi dovolili jen z uctyhodne dalky, připadlo sem si, jak paparazzi.
Žádné komentáře:
Okomentovat