To jsou tři sourozenci Scola, Eliah a Petr. Jejich příběh začal daleko na severu Tanzánii, někde poblíž Arushi. Tipujeme, že to jsou masajské děti, hlavně podle jejich velké lásky k dobytku (Eliah dává přednost pasení před chozením do školy). Oba rodiče pravděpodobně žijí, otec rodinu opustil a matka se později dětí také zřekla, aby zvýšila své šance se znovu vdát. Děti připadly sestře matky, která se ovšem později také vdala a její manžel ji dal ultimátum: "Buď ony nebo já!" Málokdo je ochoten živit 3 cizí hladové krky navíc. Opatrovnice tedy nelenila a vydala se hledat příbuzné dětí 1000 km jižně. Petr byl ještě miminko a Scola ani nechodila do školy a už si je příbuzní přehazovali jako horký brambor. Po té co se však po příjezdu na jih, hned další den časně ráno opatrovnice beze stopy vypařila, aniž by řekla jaké mají děti příjmení a jak jsou staré, to spíš vypadá, že se rozhodla zanechat děti hodně daleko od domova nehledě na příbuzenské styky, A tak děti zůstaly odkázány na milost a nemilost obyvatel Inyaly - úplně cizího místa.
I když dostávaly tu a tam najíst, ke zdravému a šťastnému dětství to rozhodně nestačilo. Po šest let byly děti prudce fyzicky trestány a dívenka Scola má na to památku navždy - obrovský šrám na pravé líci.
Při sebemenším náznaku potrestáni se všechny 3 děti panický bojí, toho, co přijde a třesou se po celém těle. Prostřední Eliah nebyl nikdy motivován k chození do školy a v jeho, podotýkám odhadovaném, věku 7-8 let ještě neseděl ve školní lavici. Nejmladší Petr odskákal nedůslednou péči závažnou podvýživou, že jsme byli nuceni ihned v lékárně zakoupit kvalitní avšak drahé nutriční kaše.
To je příběh dětí,, jejichž příjmení jsme před týdnem vymysleli od stolu a jejichž věk jsme určili podle jejich vzrůstu spolu s tou, která už se nemohla dívat na to jak trpí a přivezla je k nám do sirotčince v Mahangu, aby nalezly nový domov.
Prosíme pomozte nám najít těmto dětem mámu a tátu na dálku. Myslím, že po tom všem, co prožily by již konečně měly vědět, že jsou někým přijímány a milovány.
Na mámu a tátu z Česka se těší! Když ostatní děti z Centra psaly svým rodičům dopis, nedočkavě se mě vyptávají komu mohou adresovat ten svůj.
Do kolektivu centra se Petr, Eliah i Stela začlenili nádherně, líbí se jim mezi vrstevníky. Petr (ten nejmladší) je mazlík a tak každý chce být jeho velkým bráchou. Scola je už nyní pravou africkou ženou, spolu s ostatními dívkami čistí rýži tradičním způsobem.
Žádné komentáře:
Okomentovat