Školy Mahango a Simike (Eliška)

Škola v Mahangu – aneb doma je doma

Škola v Mahangu je nám blízká už tím, že ji navštěvují děti z našeho sirotčince. Cesta do školy však trvá rychlou chůzí přibližně 45 minut.  Sirotci tuto cestu absolvují během dne 4x – ráno do školy, během poledne domů a opět do školy a odpoledne zase zpátky. Nám to stačí jednou…

V minulém roce jsme škole pomohli udělat v hrubé stavbě určené pro mateřskou školu (která je v Tanzánii součástí ZŠ) podlahu, a tak jsme umožnili její fungování. V letošním roce díky pomoci ZŠ v Újezdci – 3 600 Kč a části daru jedné rodiny, jsme nechali udělat okna i se zasklením do jedné třídy této stavby. Pomalu se tak stavba začíná podobat škole.

Škola v Simike – cestou necestou

Škola v Simike je pouze o pár kilometrů dál od Mahanga. Jelikož jsme ale v období dešťů, které jsou v letošním roce docela silné, vydali jsme se do školy v Simike raději pěšky. Po cestě jsme zvládli řadu akrobatických kousků při překonávání vodních příkopů.

Škola v Simike nám připomíná, abychom se nedávali oklamat prvním dojmem – z dálky vypadá velmi dobře (barevná fasáda z přední strany), ale stačí do ní vstoupit nebo ji jen obejít a nevíte, kde byste měli s pomocí začít – MŠ má pouze základy, po větší bouřce spadl štít jedné budovy, takže do třídy prší. Chybí jim nejen pomůcky, učebnice a lavice, ale i 2 třídy, takže se žáci ve škole musí střídat, což je nyní asi největší problém (úplně nám dobře známá Potěmkinova vesnice). Aby se peníze z partnerské školy ZŠ v Uherském Brodě – 7 350 Kč v této černé díře potřebnosti jen tak nerozplynuly a přinesly co nejlepší pomoc, nechali jsme si udělat rozpočet na zastřešení chybějící rozestavěné budovy školky, čímž by vznikly nové třídy. Podle toho se rozhodneme, jak peníze využijeme.

MŠ Mahango Kajunjumele – aneb kdo nás nenechá spát

Tato školka nám nedá spát, protože děti  do této školy chodí ráno kolem našich oken, takže nás nenechají dlouho vyspávat.

Její budova (stejně jako mnoho dalších budov tady) trpí útoky termitů. Výsledkem je zničení většiny oken v budově. Díky štědré pomoci MŠ Sluníčko z Ratíškovic – 6 300 Kč a ZŠ z Horní Suché – 6 000 Kč jsme se tedy dohodli na výrobě nových oken i se zasklením.

Simike X Mahango

Každoroční utkání v netbole a ve fotbale mezi sousedními školami ze Simike a z Mahanga proběhlo v úporném vedru za podpory nezdolných fanynek na obou stranách a pod dohledem bělošek ověšených kupou dětí. Nutno konstatovat, že tentokrát to Simike Mahangu natřelo v obou zápasech. Jak učitel z Mahanga omluvně řekl, není k tomu co dodat J. Ale slíbil, že na příští rok potrénují. Výhra – vzácný fotbalový míč – tedy putuje do Simike. Gratulujeme. 

Nedělní depka – krize nastávající třicátnice (Míša)

Tak toto má , prosím, býti má vrstevnice. Myslím, že to snad nepotřebuje ani komentář a je Vám všem jasné, proč ta depka. Nebo snad ani vy nevidíte rozdíl !?

Přece jenom pár slov na vysvětlenou: 

Jednoho krásného slunečného dne si stojíme s Eliškou a Radkou u kostela a čekáme až to všechno začne – už teď mají hodinové zppoždění, takže přicházejí lidé, kteří pravidelně chodí na půlku obřadu. Fotíme a smějeme se s dětmi. Po chvíli dorazí dvě starší „babky“ v dobré a družné náladě, přidávají se k nám, ta co vypadá nejméně na 80 se k nám přidá a začíná tancovat a chce abychom ji napodobovali – kroutí zadkem až u země, jako šestnáctka. Jsem v toho v šoku, tak se ptám kolik ji je let. Škoda, že písemně nevystihnu ten její smutně úpící a sténavý ton: EJ JEJ JEJ JEJ!!!!!. Vzápětí předvádí, tři bouchnutí pěstmi o sebe, zoufale pohlédne a řekne „30“.

Ujišťuji se několikrát u dětí, jestli správně překládám svahilskou číslovku, vysvětluji babči, že třicet mám já, ale co na plat, pro ní je 30 zjevně symbol stáří.

Škola v Galule – oprava za 2 milióny (Míša)

Zhruba 2 000 000 tanzanských šilinků bude vynaloženo na kompletní dokončení 1 třídy a ještě něco zůstane pro třídu další. Škola je sice v takovém stavu, že by spíše potřebovala tutéž částku v Korunách ne v Šilinzích (1 Kč je cca 80 Tsh).

V Galule byla škola založena v roce 1947, to je na Afriku poměrně brzy. (Nachází se zde také jeden z nejstarších kostelů v Tanzánii vybudovaný koncem 19. stol.) Sice budovy školy nejsou jedny a ty samé stavby z roku 1947, ale rozhodně působí dojmem dlouhověkosti. Hrozivý je rovněž poměr počtu učitelů a studentů – škola má 500 žáků a 5 učitelů. Když navíc uvážíme, že se jedná o sedmiletku, něco tady nehraje. Řeknu vám to takhle: Přestože jsou učitelé přidělování vládou, tak do téhle díry rozhodně nikdo nechce, a pomáhá si odsud, jak jen to jde.

Loni se v Galule pořídily nejméně do 2 tříd podlahy a do jedné z nich ještě omítky a okna. Letos bychom chtěli, díky ZŠ Dubňany, kompletně dokončit další třídu (omítky a okna, tabule apod.). Po té, co jsme odmítli žádost na stavbu domku pro učitele, která se minimálně 1x za zimní misi z nějaké školy vynoří, diskutujeme kvalitu dřeva na okna a probíráme, kde je bude nejlepší nechat udělat. Galula má obrovskou výhodu oproti našemu Mahangu. Roste zde dřevo! Navíc dřevo výborné kvality, tvrdé tak, že si na něj netroufnou ani nenažraní termiti.