Šťavnatá travička všude kolem do kola a v ní rozkvetlé květiny… kde to jsme? V Africe? Kdybychom nevysedly z letadla již v dobře známém Dar es Salaamu, který je pořád stejný, nezávisle na ročním období, tzn. všude beton, úděsné vedro a vlhko, tak si myslím, že jsme si koupili špatně letenku.
Mahango doslova rozkvetlo. Nejen, že je kolem cest spousta květin, ale na zahradě rozkvetly dýně, o nichž jsem ani nevěděla, že se tady konzumují. Keře kolem cest šelestí křídly sarančat a v noci se rozezvučí – ne, to je slabé slovo – rozeřvou všude kolem žáby, různých tónů, různé intenzity. Je to nekonečný koncert s intermezzem padajících dešťových kapek i pořádných slejváků za doprovodu výhružného bzučení potenciálních nosičů malárie. Občas to okoření hlas neznámého ptáka nebo již známý přednes místních oslů (myslím tím zvířata).
V této roční době, jsou lidé stále na poli. Po celou 750 km cestu z Daru do Mahanga, jsem nikde neviděla traktor, na poli jsou pouze lidé s motykamiaa, tak jako u nás před (dávnými) léty. Sázejí zrovna brambory, jak ty sladké, tak ty „naše“. Také jsem zjistila, že musí být velmi výhodný business s cibulí. Tak například Chrisova teta ji jezdí pěstovat na pole asi 300 km od místa bydliště. My jsme přijeli do Mahanga naštěstí v sobotu večer. A neděle není pracovní, takže jsme pole zatím viděli jen z úctyhodné dálky. Nicméně, čeká nás to. Práce jsou tu až tak v plném proudu, že je problém v ranních hodinách sehnat piki piki, teda samotná motorka problém není, nicméně její šofér je na poli.
V Mahangu jsme se zdrželi krátce, jedeme do Mbeyi nakoupit balíčky pro sirotky a vyjet za nimi a za partnerskými školami daleko od Mahanga.
120 sešitů, 16 kartáčků a zubních past, mýdel, vazelíny 16 tužek, propisek a strouhátek, 80 l slunečnicového oleje a 64 kg cukru….to všechno a ještě školní uniformy a oblečení dostane zbývajících 16 sirotků, které David nestihl obdarovat před Vánoci.
Žádné komentáře:
Okomentovat