středa 10. února 2016

Běloška, stařec, jeptiška, sirotek a farmář na cestě z buše do nemocnice (Míša)

Představte si sedět na motorce 90 letého starce. A teď si představte, že ten stařec se sotva hýbe, břicho má nafouklé jako těhotná žena v 8. měsíci, má opuchlý obličej, kašle jako tuberák. Z mého opravdu laického pohledu vypadá jako 2 dny před smrtí. Tak a tento člověk absolvoval téměř 10km cestu z buše po “bumpy road“ až k hlavní cestě na motorce a to v průběhu brutálního deště bez deštníku a pláštěnky. Tady se totiž ještě „nenaučili“ poručit větru a dešti a přírodní živly jim poskytují pravidelné životní zpestření. Ostatní účastníky výpravy čekalo samozřejmě to samé. Možná by stálo za zmínku, že běloška byla u hlavní cesty nejdříve a na ostatní čekala hodinu a půl a tak unikla větru dešti – ale to jen tak na okraj.
Při pohledu jak stařec za úpění a pomocí farmáře a dalších 3 velmi ochotných náhodných kolemjdoucích (to opravdu na téhle kultuře miluji – nečekají upejpavě až je někdo o pomoc poprosí, ale jsou tam) s obtížemi sestupuje s motorky, začala jsem propadat zoufalství, jak jej dopravíme v přecpaném autobuse obvykle plném lidí, rýže, mouky, ovoce a tu a tam s nějakou slepicí, do 60km vzdálené nemocnice za městem Mbeya. Pršelo. Zastávka byla 100 m od nás. Jediný, kdo měl pláštěnku byla běloška. Naštěstí se objevilo auto jedoucí do Mbeya. Domlouvali jsme s ním cenu sice předem, ale jen do města ne až do nemocnice. Ten si nás podal. Zaplatili jsme 3x víc než obvykle, ale musím přiznat, že to stálo za to! Rozhodně jsem nehodlala přihlížet tomu, jak ten stařec trpí při dalším přestupu.


Šťastně jsme dorazili do nemocnice, kde každý kromě bělošky a farmáře, který dělal starci jen doprovod, měl nějaký problém. Jeptiška trpí asi na „karpály“, sirota s nohama. Ale měli jsme štěstí, alespoň zde se nás ujali dobří lidé ochotní opravdově pomoci. ….to bude asi ten rozdíl mezi státní a soukromou nemocnicí, kterou jsme zvolili poté, co v té státní dávali 17 leté dívce po 2 roky na ustavičnou bolest nohou analgetika.
Běloška tedy mohla spokojeně pokračovat na cestě do Galuly navštívit a zkontrolovat tamní školu, jak se ji daří s opravami. Dobrá zpráva je, že se ji daří!



Žádné komentáře:

Okomentovat