Při ranní obchůzce pokojů v sirotčinci,
kdy jsem chtěla vytřídit roztrhané oblečení chlapců za účelem ho vyspravit,
jsme s Eliškou narazily na Ayubu, který pokulhával. Na otázku „ What’s
happen to you?“ odpověděl, že při kopané zakopl o díru. Naše řešení automaticky
bylo: k lékaři. Eliška tedy vzala Ayubu a když doklopýtal do Dispezaře /ošetřovny/, lékař navrhl palec
rozříznout a zeptal se nás, zda to tak může být. Na to jsme neměly odpověď. Jelikož
neměl žádný skalpel ani jiné zdravotní pomůcky, poslal patrona Josefa do
obchodu pro žiletku. Mezitím jsme Ayubu nabádaly, aby utekl zpět do sirotčince,
ten však byl statečný a následně při zákroku nevydal ani hlásku. Za to my
s Eliškou jsme to nesly těžce a tak jsme se musely posilnit šťopičkou
slivovičky. |Záhy přišel lékař s injekcí, píchl do palce, který si chtěl
Ayubu původně umýt v kaluži (což se tedy naštěstí nestalo), a začala
operace. Nejprve řízl pod nehtem palce vymačkal co bylo potřeba a pak vykonal
druhý řez. Ještě teď se mi kroutí všechny prsty, při té představě. Pak zbylou
desinfekcí namočil obvaz a vytvořil drén a nacpal ho do rány. Brrr, fůůůj,
auuu!!! Kdo to neviděl, nezažil, těžko pocítí.
Výsledek? Operace se zdařila, pacient nevydal
ani hlásku, za to já jsem hekala pořád, až mě málem museli vykázat. Doufejme,
že se nedostaví infekce – Ayubu je totiž největší pracant v sirotčinci a
zahálku těžko snáší, hned den poté pomáhal nasazovat v sirotčinci okapy.
Žádné komentáře:
Okomentovat