Ze tři tydny tu se mnu bylo děvče vod Trutnova
a dcerka z Valašska, tuž sem mohla na svůj rodny dialekt zapomnit. Ale
včil tu sem samo, tuž se mi zastesklo a povyklodam vom africky příběh jak mi ta
huba narostlo. V Tanzánii se hovoří 120 kmenovými jazykami, v Nigérii
dokonce 270, tuž je třa ten svůj kmenovy
jazyk tež trochu oprašiť. Vyrostla jsem v Dobraticách, kaj meškal aji muj děda Konrád, od kereho jsem ten "kmenový" jazyk pochytilo, či je zcela spravny či ni, už něvim, ale snažim se.
Člověk se smyka přes pulku světa navščivit ty
fajné tropy, či co a ono tu furt chčije. Když pravim furt, tak furt. Každý diň
je buřka a lije stojmo. Joch si nevzalo gumaky, tuž mi dali jakesi made in
China (čte se přesně jak píše), ze kterých mum stejně nožiska mokre tak jak
tak. Děcka to su iní frajeři, ty tu chodi na boso, bo mají strach, že by v žabkách
ušklhli. Tak se mi zdo, že ty jejich nožiska su už zbytnělé jak chodila Hobita,
nicméně na nove gumoky si budu museť ešče chvilu počkať. Furt totiž čekume, kdo
se slutuje a pošle tych 150 kaček, aby alespoň jedno děcko mohlo trochu
ludštěji robit na polu či vůbec chodiť mezi ubytovnu a kuchyňu.
Foto 1 Pulkilometrova štreka mezi moju ubytovňů a kuchyňu
Severomoravasku naturu by tu snadno mohla
lapnuť depka, bo kaj se podivoš všude vela roboty a pyniz malo. Rozestavěno
ubytovna pro děvuchy, třa zajistiť pitnu vodu, bo z te nepřevařine maju
děcka tyfus, na převařeni třa dřevo a teho tu nima; galaty sama zaplata, buty –
škoda mluviť. Od pondělka se tu začlo gruntovat ve velkym, bo v sobotu
přijďě jakasi partyja na navščevu. I když se robi od rana do večera – kosi
trava mačetami, sekaju křoviska motykami, kopu kanaly, plevu chodníky – mi to
tu přijdě furt stejnake, prostě všudě stoji voda, a když ne ta tak bago po
kotníky. Jednoho by z teho šlak trefil.
Jo tu mu mine ukoly než kosiť travu, tak sem
se onehda bylo podivať ve škole Jakaya a vydalo se tam pěšky. 4,5 km to není
taka patalia. Nicmeně je tu vela dobrych ludi, bo mi tu co kusek přistavila
motorka a nabidla odvoz, dokonce zadarmo. Pohled jak na blozna jsem si
vyslužila po te, coch jim pravila, že idu pěšky bo posilňuju kondicu. Tym tak
budu cosi vyklodať o kondici (čti konďici), oni dřu na polu od rana do večera maju všeci postavičky, jak dyby platili hřišne pynize za posilovny. To myslim
fakticky…někoho bechnete po ramyni a motě pocit, že stě si zlumali ruku.
Foto 2 Takto
možetě vypadat, dyž začnite robit na polu (sirotci 14-19 let)
Severomoravok malokdy zmiňuje pozitivni dojmy,
bo je třa si spiš postěžovať, ni? Tož v tymto duchu se nimožu u Jakayi
dluho zdržeť, bo tu šlo všecko jak po masle. Lavice i stolky měli zrobene podle
plana, psani pro partnersku školu tež narychtovane, zezbirane příběhy po
děckach, kere nam nabidli aj do angličiny přeložiť. A včil světe div se, uměli
jmeno partnerské školy Fulnek nazpaměť. Pravdou je, že to není také namahave,
jak vysloviť Dubňany či Ratiškovice, ale ceni se to.
Zpatky jsem tež měla v planě isť pěšky,
ale přistavil mi taky maly traktorek, tož nedali sa odbyť, kus jsem jelo
s nimi. Chlapi se bavili moju svahilščinu a chtěli ať im idu pomocť sadiť
ryžu….To by se šak pobavili ešče vic. Dyž už jsme u te ryže , přiznum se, že po
5 dnech jezeni ugali (taka kaše z kukuřične muky a vody), mi to leze aj
ušima. Tuž uvítala jsem, že kerysi přivez z města kobzole. Hned jsem si u
kuchařky naporučila, ať mi je zrobi vařené, ni chipsy. No, na to, že kobzolí
duma skoro nějim, sech přistihla, že jich zfutrovalo pomaly cely kastrol. Kdo
jednu okusil ugali, vi o čem mluvim.
Dost pozdě se tu večeřo, tak o te desate. Dyž
idu zpatky na ubytovnu, už se hrubo ťmi. Taku ťmu my už niznume. Kaj nic tu
nic. Všeci už dovne spaju, co by tež robili bez elektřiny. Obvykle maširuju na
ubytovnu samo, všude krasny klidek. Malé děcka, ty se z kuchyně samy nehnu
na krok, natož aby šly bez velkych dřive spať, bo pry tu obchaza čarodějnica a
zabija malych děcek. Sranda mě přešla, dyž zjistilo, že aji řeholnica na to
věři a pravi mi, nejen malych děcek aji tych velkych, ukazujic na barak, kde
jedna z tych čarodějnic meško. A dodava, že jaksi druha roba je kvůli ni
nimocno.
Foto 4 Tak
spaju děcka v kuchyni, na ubytovnu se bojo i po dvojicach.
Muj chlop by vam pravil, jaky ja sem
strašpytel. Navic po te co jsem si připomnělo, že diň před tym v noci
vidělo u jejího baraku plazit sa jedovatého hada, přeběhnul mi mraz po zadech. Nicmeně
něminim zustovat v jidelně do pulnoci,
než se všeci urači jit spať. Tuž nadále chodim samo - s modlitbu na rtech
a v ruce křečovitě držic sprej NATO SUPER PARALYZER, kery mi věnovalo
švigra ze slovy: „Ať ho nikdy nemusíš použiť!“
Žádné komentáře:
Okomentovat