Jak je to s pořekadly (Radka)

Díky řediteli a kolegyním jsem se mohla po dvou a půl letech vrátit do Tanzánie, na místo, které mi změnilo pohled na životní potřeby. Nejen, že jsem chtěla znovu vidět sirotky v Mahangu, kterých rok od roku přibývá, ale také mě zajímá projekt „ Škola škole“ o který se stará Eliška. Z mého pohledu je to skvělé, že se děti u nás zajímají o to, jak se žije za hranicemi třetího světa a hlavně pomáhají těmto dětem, aby mohly chodit do škol, které pro ně opravují. Za to jim patří velké dík.

Když jsem tu byla poprvé, bylo zde období sucha a kolikrát nastal problém s nedostatkem vody, která netekla celé dny a uvědomila si, jak je voda velmi důležitá. Podobně jako je v pohádce „ Sůl nad zlato“, zde v Tanzanii platí a to do slova„ Voda nad zlato“ což znamená, ani kapka na zmar. Teď je zde období dešťů a tudíž vody dostatek. Hlavně využíváme vody dešťové, na vše co se dá, koupání, praní, vaření a místní i pití. A tak nás to přivedlo k myšlence nechat udělat na jídelně u sirotčince okapy, které svedou dešťovou vodu do barelu a tak vznikne rezerva vody pro sirotky. Teď už jen tento nápad dovést do konce.